Blog

Co se stalo s levandulí na zadním poli?

Bylo nebylo – vzadu na poli rostlo dva a půl tisíce levandulí rodu Lavandin Phenomenal. Oproti své příbuzné levanduli lékařské, která je na předních polích, neobrůstá Lavandin dřevem a je náchylnější vůči mrazům a výkyvům počasí. Jedná se sice o licencovanou odrůdu, která odolá i mrazům pod třicet stupňů, avšak i tak byl pro ni tento rok náročný.

Lednové noční mrazy střídající denní sluneční svit zapříčinily, že se přes den rostliny zahřály, začaly natahovat mízu a v noci musely odolat silným
mrazům. Kdyby to bylo třeba jen pět dní v kuse, zvládnou to, ale tohle byly skoro tři týdny. I tak začala levandule na jaře, během nezvykle horkých jarních dní, obrůstat. Mohli jsme s tichou radostí sledovat, jak celá políčka raší drobnými zelenými kvítky a levandule se klubou na svět jako každé jaro.

Pak přišel dubnový mráz a všechny zelené výhonky sežehl. Stejně tiše. V našem výběžku následovalo téměř dva měsíce trvající sucho. Levandule má sucho ráda, ale až když má mízu nataženou v sobě a obrůstá zelenými lístky. K tomu, aby se tak stalo, potřebuje jarní vláhu. Tato souslednost výkyvů počasí zapříčinila, že pět set až sedm set levandulí budeme muset vykopat a odevzdat kompostu. Čekali jsme doteď, zda se lístky objeví, ale už v to moc nedoufáme.

Stejně jako jiní farmáři a zahradníci i my se musíme přizpůsobit přírodě, ne naopak. V druhém týdnu v červnu rostliny vytaháme a pole připravíme na rostliny nové. A protože ztrátu vnímáme zároveň jako příležitost, pustíme se nově do pěstování růží. Zní to divoce, ale kombinace levandule lékařské a růže damašské je něco, co lahodí už našemu vnitřnímu zraku, natož všem očím, až léčivá bylina a krásu symbolizující květina pokvetou spolu. Je to příležitost, se kterou jsme v našich plánech úplně nepočítali, a tak jsme
vymysleli darování pěstované růže. Můžete si u nás předkoupit růžový keř, my jej vysázíme místo zmrzlé levandule a budeme se o ni starat, aby rostla a kvetla v sousedství strmých srázů jizerských hor. Můžete tak udělat radost sami sobě, nebo někomu blízkému.

Pokud byste chtěli k darování bližší informace, můžete nám zanechat svůj kontakt. Děkujeme, že v tom jste s námi a zachováváte nám přízeň.

My všichni z Levandulovny.

Naše levandule nenápadně rostou už pátým rokem podél kolejí vedoucích na Bílý Potok. Spojení hor, četných slunečných dnů a relativně teplého klimatu má blahodárný vliv nejen na růst levandule. Frýdlantskou pahorkatinu objevuje čím dál víc cestovatelů a vnímají klid a přívětivost místa. Proto jsme se rozhodli naši farmu ještě více otevřít všem (nejen) pomalým cestovatelům. Můžete se u nás zastavit, projít se mezi políčky levandule a nechat místní krajinu vyprávět její příběhy a historii (my vám o ní také rádi povíme).

Pokud chcete fialovou krásu zažít, a to všemi smysly, můžete dorazit v době květu, tedy zhruba od půlky června do konce srpna. Můžete si v klidu vychutnat kávu nebo levandulovou limonádu v našem stánku s pomalým občerstvením, ochutnat jídlo z místních surovin, pozorovat strmé srázy hor, pasoucí se ovečky, čekat na projíždějící vlak a zhluboka vdechovat vůně kolem sebe. Můžete jen tak být, nebo se něčemu přiučit během našich rozličných workshopů přímo na poli. Vnímejte zvuky, vůně a chuti, nechte čas plynout. Uvidíte, že domů přijedete plní energie a možná si pomalejší tempo přenesete i do každodenního života.

Nově je u nás možné také přespat ve vlastním stanu, karavanu nebo obytném autě (i pod širým nebem to lze). A to přes doménu bezkempu.cz. Máme už pár desítek spokojených bezkempařů, oceňují u nás klid i neobvyklost místa, ale i naši pohostinnost (ano, býváme milí, po ránu i k večeru).

Atmosféra teplých dní, dobrých setkání a příjemné muziky jsou příslibem dalších koncertů v další, už páté sezóně. Kulturní levandulové léto přineslo i divadla a dílny pro děti a dospělé. Levandule se už dávno suší na sušárně a destiluje v koloně, ale tím pro nás sezóna nekončí. Rádi vás přivítáme i v podzimních měsících. O víkendech pro vás chystáme další dílny – výrobu domácí kosmetiky, barevné vaření a v prosinci adventní tvoření s Mácou. Díky všem, co jste k nám už přišli a podpořili tak naši práci a snahu, budeme se těšit i na další setkání.  A vy, co jste u nás ještě nebyli, přijďte taky.

Rozšířením našich služeb o pomalé občerstvení, ubytování a kulturní aktivity jsme mohli vytvořit nová pracovní místa na zkrácený úvazek pro osoby znevýhodněné na trhu práce. Rozvoj našeho podniku byl podpořen MPSV projektem OPZ+

Otevírací doba: Otevřeni jsme o víkendech od prvních teplých jarních paprsků, v sezóně (červen – srpen) pak i v pracovních dnech vyjma pondělí a úterý. Dále podle kalendáře akcí, ten je zatím dostupný na naší facebookové stránce.

Jste unaveni, podrážděni, přepracováni? Máme pro vás řešení: levandule! Ano, ta rostlina, která vám připomíná babiččinu skříň s prádlem, je ve skutečnosti zázračnou bylinou na všechny vaše neduhy. A ne, to není jen nějaký hippie výmysl, levandule má skutečně blahodárné účinky. V Levandulovně to víme a chceme se s vámi podělit o vše, co tato fialová kráska nabízí.

První a nejdůležitější: levandule uklidňuje. Má relaxační účinky, které jsou pro náš hektický život více než potřebné. Studie ukázaly, že levandulový olej může snižovat úroveň stresu a úzkosti. Pokud tedy příště budete mít pocit, že vám někdo leze na nervy, jednoduše si zapalte levandulovou svíčku, nakapejte si esenciální levandulový olej do aromalampy a představte si, že jste na levandulovém poli na dohled Jizerek a daleko od všeho stresu. My ještě používáme naší květovou levandulovou vodu, nosíme ji všude s sebou a jakmile nám je trošičku smutno či úzko už si ji stříkáme na obličej a vdechujeme její uklidňující účinky, návykovost zaručena.

Pokud jde o fyzické zdraví, levandulový sirup nebo želé může být nejen chutným, ale i prospěšným doplňkem vaší stravy. Je známo, že levandule má protizánětlivé a antiseptické vlastnosti. Takže když příště budete mít nachlazení, přidejte k citronu a medu i trochu levandulového želé a horký nápoj z našeho levandulového sirupu.

A co takhle pokožka? Levandulová kosmetika není jen pro to, aby vás provoněla jako provensálskou louku. Levandulová květová voda je skvělá pro léčbu akné, zklidnění podrážděné pokožky a dokonce může pomoci při hojení drobných ran. A přiznejme si, kdo by nechtěl vonět jako levandulová políčka v jižní Francii nebo v Jizerkách?

V Levandulovně vám nabízíme nejen produkty, ale i zážitek. Přijďte na naše workshopy, ze kterých si vyberou jak ženy, tak i muži, ale i děti. Kalendář akcí stále aktualizujeme.

A to je teprve začátek. Věříme v úžasné vlastnosti levandule a chceme, aby byly součástí vašeho každodenního života. Přidejte se k nám a objevte, jak levandule může přinést do vašeho života potřebný klid, uvolnění, radost a zdraví. Objevte divokou levanduli z Jizerek.

Začátek mojí cesty za levandulí, životem v zapomenuté příhraniční vesnici a rodinnou farmou

Tahle pro mě důležitá a zásadní cesta se začala odvíjet pět let po sametové revoluci. Jednoho teplého zářijového dne jsem došla k silnému přesvědčení, že už na obchodku, kam jsem tenkrát chodila , nevkročím. Už nikdy. A taky že ne. Během jednoho týdne jsem si vyřídila ukončení studia (v maturitním ročníku!), vysvětlila svůj postoj překvapeným a vyděšeným rodičům a s podporou mého tatínka jsem si domluvila azyl u jedné rodiny za několikerými nedávno otevřenými hranicemi – na jihu Francie. Sbalila jsem si kufr, táta mě ráno odvezl na autobus a vyjela jsem v ústrety zemi, o které jsem zatím četla jen v knihách (a jejíž řečí jsem uměla říct tak akorát „Bonjour, je m‘apelle Adel“.) Tehdy nás na západě vítali s otevřenou náručí – nás, z východního bloku. Zrovna probíhala volba prezidenta, z níž vyšel vítězně Jacques Chirac a všichni se zdáli být pozitivně naladěni.

Bydlela jsem v přístavním městečku Cassis, přes sezónu se v ulicích mísili turisté s kouřem z jejich cigaret (tenkrát bylo kouření povoleno snad ve všech veřejných prostorech – i po letech pro mě ten lehce vznášející se kouř nad pultem obchodu s luxusními šaty symbolizuje svobodu). Rodina, u níž jsem bydlela a starala se o jejich dvě děti, byla moc milá a pohostinná. Jejich dům stál na útesu, z nějž byl výhled na celé městečko, vinice i levandulové pole. Když na to místo teď vzpomínám, zaplaví mě pocit radosti, tepla a fialové lehce štiplavé vůně. Jejich tříletý syn Luc byl mým prvním učitelem francouzštiny. Chodil se mnou na procházky a učil mě pojmenovat svou řečí vše, co jsme viděli a trpělivě opravoval moji krkolomnou výslovnost (díky, dnes už dávno dospělý Lucu!).

Měsíce plynuly a já se rozhodla vydat se hledat štěstí zpátky do Čech, do Prahy. Tady jsem potkala svého prvního muže, otce mé prvorozené dcerky. S nimi jsem se vydala společně do Lyonu, od mé první cesty do Francie uběhlo deset let. Život tam byl pro nás těžký, ale výlety po okolí Lyonu do malých usedlostí byl balzám pro moji duši. Bylo to mé další setkání s táhlými barevnými políčky a poklidnými farmáři. Ta fialová kráska byla pro mě pomocnicí v krutých osobních chvílích, které vyústily útěkem s malou dcerkou zpátky do Čech. Ale vůně a krása levandule ve mně zůstaly hluboko zakořeněny.

Po návratu jsem rozhodně neměla na levandulích ustláno – dluhy po manželovi, nedokončené střední vzdělání, žádná práce, žádné bydlení (proto bych nikomu neradila sbalit si kufr a zabouchnout dveře školy ve čtvrťáku, a jsem vděčná osudu, že letos, v lednu 2020, vybírám s mou starší dcerou šaty na její maturitní ples). Našla jsem si jednu, druhou, třetí práci, nastoupila dálkově na střední školu, střídavě jsme se stěhovaly a hledaly místo, kde zakořeníme. Podporou mi byli moji stárnoucí rodiče, přátelé a především vždy dobře naladěná a usměvavá dcera (díky ní jsem zvládla všechen ten stres a toužila dodělat si vzdělání, abych se před ní jednou nemusela stydět). Strávila jsem 3 roky v učení, 3 roky nástavbou a zdárně dokončila maturitu. Když už jsem se tak pěkně rozjela, přihlásila jsem se na VŠ v Liberci, obor sociální práce. A byla přijata. Uf. Zdálo se, že se vše konečně v dobré obrací. Do toho ale přichází pro mě velká životní rána – umírá můj táta, nejlepší muž mého života. Je mi 38, jsem v prváku na VŠ, mám toho už tolik za sebou a hledám sílu, jak jít dál. Neodešel totiž jen můj táta, ale i děda, manžel. Všechny ženy v naší rodině cítí tu ztrátu a já jako bych slyšela tátovo „Adél, to dáš. Trochu zabojuj a dobře to dopadne, uvidíš“. Tak jsem zabojovala.

Měsíc po tátově smrti přišlo pozvání na oslavu narozenin. Potkávám se s Josefem a všechno ve mně společně tančí – smutek, láska, pláč i smích. Táta měl pravdu, všechno dobře dopadne. Bydlíme spolu, jako rodina, i přes nepříznivé dřívější prognózy gynekologů jsem téměř hned těhotná. Dřív, než se rok s rokem sejde, je s námi druhá dcera Amélie. Je nám spolu dobře a chceme si splnit společný sen – přestěhovat se z panelákového bytu do podhůří Jizerských hor, které jsou pro oba srdeční záležitostí. Nacházíme statek v Raspenavě, jeho historie sahá až do 16. století a hned víme, že to je „to místo“ (i když se na nás mnozí přátelé dívají jako na blázny, dům není v nejlepším stavu, ale my v něm vnímáme ukrytý potenciál).

Na jaře 2017 se stěhujeme do provizorní domácnosti – vařič venku, suchý záchod, koupelna v druhé půlce domu. S Josefem se otáčíme, abychom co nejdřív měli alespoň několik místností a kuchyň. Mezi tím obcházíme dům, stodolu, zahradu a pokukujeme po okolních loukách. Oba jsme sociální pracovníci, žádní zemědělci ani velkopodnikatelé, ale cítíme, že tady něco poroste. V hlavě mi rostou nápady na jedlou zahradu, květinové pole, až mi to dojde – tady by přece mohla krásně růst moje přítelkyně z mládí, čarovná voňavá bylina – Levandule! Následuje období samostudia, probdělých nocí, seminářů, rozhovorů, snění, plánování, psaní, počítání. Sázíme první levandule a štěstí je nám nakloněno, protože získáváme dotaci na rozjezd sociálního environmentálního podniku. Přijímáme první zaměstnankyně, vyrábíme a vymýšlíme pro vás další produkty, každé jaro a podzim sázíme levandule jako o život. Žijeme a píšeme dál náš příběh.

....jeho pokračování vám představíme v novém blogu, který sepisujeme...protože za těch 7 let se ná zase párkrát otočil život všemi směry, ale o tom příště.

Vaše Adéla z Levandulovny

Kafka, rytíř Raspenavský, panský lovčí Neumann a ti druzí

Když jsme vybírali místo, kde zapustíme kořeny, bylo podhůří Jizerských hor jasnou volbou. Necháte-li Liberec za zády a přehoupnete se přes Oldřichovské sedlo nebo Albrechtický kopec, naskytne se vám dramatická podívaná. Jizerské hory tu stoupají od řeky Smědé strmě vzhůru a působí jako temný ochránce místního kraje. (Kéž by tomu tak bylo.)

Náš dům stojí u silnice do Hejnic, v Lužci, jako součást obce Raspenava, jejíž název se zřejmě odvozuje od rytířského jména „ves na Raspově nivě“. Pozemky a zahrada se pak rozléhají v místě, které se dříve nazývalo „Mildeneichen“, tedy „Nivička“. Pole, řeka i silnice jsou zde v rovině, od stodoly dohlédnete až k železniční trati, která odděluje Lužec od Pekla. Až takhle daleko od světa my bydlíme. A když se obrátíte k Peklu zády, uvidíte levandulové pole, sad i prastaré žulové kameny lemující pozemky místních zemědělců, velkostatkářů i malých rolníků.

Oblast podél Sloupského potoka a řeky Smědé byla a je úrodnou krajinou, největšího rozmachu dosáhlo Frýdlantské vévodství (takovým titulem se zdejší kraj doopravdy honosil) za éry Albrechta z Valdštejna v dobách velkých společenských změn a útěků protestantů do nedalekého Saska či přímo do oblasti Lužice. Stejně tak v „Nivičce“ žil v našem domě v roce 1580 jakýsi Gregor Augsten, bednář a sudař, i se svými dvěma syny, o nichž se dozvídáme ještě ze soupisu podaných z roku 1610. Během první poloviny 17. století jejich stopa mizí a při soupisu katolických obyvatel z roku 1651 se dozvídáme o rodině „nového člověka“, domkaře Georga Neumanna. Jeho synové a vnuci se až do konce století živili jako panští lovci. (Jeden z Neumannů se dokonce v roce 1779 setkal se samotným císařpánem Josefem II., t.č. na inspekční cestě Lužcem.) A teď zbystřete – v roce 1713 se v soupisech objevuje Heinrich a Hanz Neumannovi, jeden je mlynář a druhý – zahradník. Tam, kde rostou dnes levandule, pěstoval Hanz možná byliny, trvalky, keře, sukulenty. Jak si vašnost přála. Tušila jsem, že nejsme první, kdo pečuje o kus země za domem, nejen pro obživu rodiny, ale i pro potěchu zahrady a oka zákazníka. A když je vlahý večer, sedávám pod mohutným dubem, popíjím červené víno a představuji si, jak Hanz se svou rodinou zalévá růžové keře a s německou pílí opečovává vše, co mu v zahradě roste pod rukama.

Rodina Neumannova obývá dům až do r. 1802, kdy zámečnický mistr Gotfried Knirsch směňuje svůj dům a zahradu č. p. 21 za dům po zemřelém Josefu Neumannovi. A v r. 1883 kupuje dům Franz Wildner, jemuž jeho původní dům lehl popelem. Wildnerovi bydlí v domě až do druhé světové války. Po válce jsou, stejně jako většina německých sousedů, nuceni odejít. Dům odkupují manželé Uhurovi. Ty svedl dohromady jejich válečný úděl – oba pocházeli z Polska a oba byli za války totálně nasazeni v raspenavské koželužně. Marie byla na začátku války čerstvě sedmnáctiletá, žila na statku s rodinou Wildnerových a starala se i o jejich děti. Na statku tak strávila většinu svého dlouhého života, dožila se úctyhodných pětadevadesáti let (můj muž tvrdí, že za to může zázračná voda, kterou tady pijeme, a já mu věřím!).  Od rodiny Uhurových víme, že ještě v 70. letech bylo na pozemcích, kde dnes máme pole, zahradnictví. Je to dobré, jsme tam, kde máme být.

P.S.: Ještě jak to bylo s tím Kafkou. Tak to je právně děsně tajemný. Mladý Franc pracoval pro pojišťovnu a vyjednával lepší podmínky pro zaměstnance podniků. Ve své gesci měl i zaměstnance a zaměstnavatele textilních továren. A právě jedna taková textilní továrna jej zavála i do tajemstvím opředených ulic meziválečného Frýdlantu (kde údajně bydlela i jeho sestra, možná proto sem tak rád jezdil?). Není to teda úplně jisté, ale je dost pravděpodobné, že právě členitý frýdlantský zámek se mu stal předlohou pro jeho román. Takže až k nám zajedete, můžeme spolu pod dubem popít voňavou limonádu z levandule a tiše se začíst do románu bez konce.

Vaše Adéla z Levandulovny

Jaro je mým milovaným časem. Představuje pro mě příslib nového, voní a zelená se nadějí.

Každý rok mě fascinuje odvaha a důvěra každého malého semínka. Leží připraveno v loňské trávě, v zavadlém listí a čeká na svou příležitost – nebo spíš na teplo a vlhko. „Cosi“ se v tom malém zrnku aktivuje a spustí se proces růstu. Pak začne fascinující podívaná, kterou mě baví pozorovat každé ráno, když kontroluju naše polnosti a dříve, než se pustím do práce v Levandulovně. Letos pozoruju nástup jara trochu s obavami stejně jako spousta lidí a stejně jako asi většina zěmě-dělců propojených se zemí, o níž se rozhodli pečovat. Zdálo se, že suchý duben nenechá zazelenat se ani trávě za stodolou. Jako prozíraví země-dělci jsme se sice rozhodli pěstovat právě levandule, které se spokojí i s minimem vláhy v zemi a vydrží dlouhá období sucha, ale co ostatní rostliny a půda a živočichové. A co člověk, který o půdu špatně pečuje.

Čas od času odcházím hledat klid a nadhled nahoru do Jizerek. Jdu ztichlou krajinou, poslouchám usilovný bzukot včel a překotný zpěv ptáků. Pozoruju stromy, jak se majestátně tyčí k nebi a obráží novými zelenými listy, případně jim raší další zelené výhonky jehličí. Pozoruju klíčící bukvice a žaludy, malé výhonky pod četnými habry. Fascinuje mě jejich nezdolnost, víra v to, že všechno dobře dopadne, že můžou vyrůst. Přitom pravděpodobnost, že ze semínka vyroste dospělý strom je úplně mizivá, záleží na druhu stromu, počtu květenství, podnebných podmínkách, přístupu ke světlu a vláze. A stejně to zkusí.  Věděli jste, že nastane-li rok výjimečného sucha nebo se jinak zhorší podmínky k růstu stromu, vykvetou některé stromy příštím rokem o to intenzivněji? Připraví se tím o mnoho listů, tedy i cukr potřebný pro další růst. Spousty energie vyčerpá na to, aby rozmnožil svůj rod. Možná se mi to jen zdá, možná jsem letošní jaro vůči květenstvím citlivější, ale přijde mi, že stromy kvetou jako o život. Aby ne, sucho začíná být takovým evergreenem. Chce to odvahu, změnit náš přístup ke krajině, vrátit se ke starému způsobu hospodaření, zakládat zase remízky chránící obrovská pole, obnovovat mokřady. Dnes a denně pozoruju (i když zatím spíš virtuálně než reálně kolem sebe) ty, kterým se to daří. Přikládám inspiraci, koho lze sledovat.

Určitě si za dlouhých jarních večerů poslechněte Rebel talk s Jiřím Malíkem, ten Vás svou (informačně) vyčerpávající prezentací zaručeně vpraví do obrazu suchého Česka:/watch/live/?v=665462624308363&ref=watch_permalinkM0MjgyNDM4Mjgy/ . Pokud chcete sledovat příklady dobré praxe, pak doporučuji spolek Živá voda https://www.facebook.com/SpolekZivaVoda/. Chcete do tématu vtáhnout i děti, dá se sledovat např. Starý dobrý www.brontosaurus.cz Praktické rady, co dělat se suchem na vlastní zahradě, radí třeba Potulný sadař: https://www.facebook.com/potulnysadar/ . Budeme rádi, pokud nám doporučíte další zdroje.

O tom, jak se udržitelně snažíme hospodařit na našich polnostech my, napíšu někdy příště. Zatím nám přeji odvahu přeskládat (společenské) hodnoty, porovnat si vztahy s druhými a hlavně sami se sebou.

Vaše Adéla z Levandulovny

K výrobě svíček je zapotřebí vosk, knoty, vonné esence a k dozdobení kvítka květin. Doplněním krásného svícnu jen podpoříte příjemnou atmosféru. Navodíte si pohodu, klid a snění. Aby tato atmosféra byla dokonalá, je třeba si zjistit, z jakých materiálů je svíčka vyrobena a zda je vhodná k zapalování v uzavřených prostorách.

Proč tedy používáme sójový vosk a nepoužíváme nám všem známý parafín? 

Protože parafín je ropný produkt, je to jeho odpad, kal který zůstává na dně sudů, je zbaven zápachu a chemicky vybělen. Po zapálení svíčky z parafínu, se do ovzduší uvolňují toxické, těkavé látky, které mohou být karcinogenní. Parafínová svíčka může způsobovat alergie, astma. Mohou se vyskytnout u citlivých jedinců kožní problémy a problémy s dýchacím systémem.

Parafínové svíčky jsou běžně dostupné na našem trhu a skvělou cenu, ale za jakou cenu je používat, když tak ubližují zdraví. Když jsme začínali vyrábět naše svíčky, hledala jsem jinou alternativu vosku, parafín mi nikdy nevoněl a černý kouř a jemný zápach ropy při sfouknutí svíčky jsem v domácnosti mít nechtěla. 

A tak jsem zjišťovala dostupné varianty vosku na trhu, zdraví nezávadné a k přírodě šetrné. Výběr se zúžil na veganské alternativy vosku. Nejlépe nám vyšel vosk sójový v BIO kvalitě (je získáván z geneticky nemodifikované sóji).

Kvality sójového vosku a jeho výhody:

• je šetrný k přírodě i lidem
• je zdravotně nezávadný
• neobsahuje žádné herbicidy, pesticidy, barviva, konzervační látky
• je získáván z geneticky nemodifikované sóji
• je nealergenní a nekarcinogenní
• v přírodě biologicky odbouratelný
• je veganský, neobsahuje žádné živočišné složky
• hoří mnohem pomaleji než parafín (uvádí se až o 50%), svíčka vám déle vydrží
• všechen vosk steče postupně po skleničce a vypálí se tak bezezbytku
• esenciální olej se uvolňuje lépe do okolí, díky nižší teplotě tání
• je neparfemovaný a barevně konzistentní (bílý až světle smetanový)

A jak je to s tím knotem. Proč používáme dřevěný a ne bavlněný?

Naše svíčky dáváme do ručně vyráběných, originálních dřevěných svícnů. Jsou vyrobeny z různých druhů dřeva (např. olše, dub, třešeň, borovice, ale i třeba z 200 let starého trámu). Prostě svícny mají příběh a když jsme našli na trhu dřevěný knot, byla to jasná volba. Ale také jsme si museli zvyknout na to jak s tímto knotem zacházet a jak o svíčku s dřevěným knotem pečovat, aby vám dělala jen samou radost, pohodu a navodila tu správnou klidnou atmosféru.

Knoty jsou ve formě tenkých plátků, osazujeme je do stojánků, proto vám na dně svíčky zůstane pár milimetrů vosku, kde se již nachází stojánek na knot. Dřevěné knoty po zapálení vydávají příjemný praskající zvuk, jako pálení dřeva v krbu. S tímto knotem si musíte trochu pohrát při jeho údržbě, ale pak se vám odvděčí  hořící (praskající) svíčka, která je laskavá ke všem vašim smyslům.

Při prvním zapálení dřevěného knotu se rychle vznítí a odhoří přebytečný kus dřevěného knotu, pak začne pomalu popraskávat, je možné, že u prvního zapálení vám knot uhasne, to není na závadu. Knot opět zapalte, buďte trpělivý, musí se rozehřát vosk kolem něj. Při dalším zapálení je potřeba ke vznícení více času (cca 20s), proto se vám to možná povede až na podruhé či na potřetí.

Doba rozhoření je závislá na průměru svíčky, použitém vosku, knotu a esenciálního oleje. Pohybuje se zhruba mezi 1,5 až 2,5 hodiny.

Na zapálení použijte místo sirek, které vám v ruce ihned vyhoří např. špejli nebo zapalovač, tak abyste mohli u knotu oheň podržet déle a povedlo se vám ho zapálit. Plamen u dřevěných knotů je spíše širší než vyšší, někdy s malým plamínkem, někdy jen tak popraskává a díky tomu se esenciální olej uvolňuje intenzivněji a vůně je čistá, přírodní, plná.

Dřevěné knoty jsou vyráběny ručně, jsou rozdílné šířky i hustoty dřeva. Mohou se lišit svým hořením, některé praskají více, některé méně, jiné mají plamínek větší či neznatelný.

Knoty nezastřihujte nůžkami, jsou náchylné k lámání. Odhořelou část knotu (černou) opatrně odlomte prsty, tak aby stále knot zůstával nad voskem. Pokud vám dřevěný knot během hoření uhasne a topí se v rozpuštěném vosku, nechte svíčku zatuhnout a poté odstaňte např.špejlí část ztuhlého vosku kolem knotu, tak aby se vytvořil prostor pro knot a svíčka vám šla zapálit.

Myslím, že špatná volba není ani s bavlněným knotem, ale my jsme si dřevěné knoty zamilovali, pro jejich typicky praskající hoření, pro jejich jednoduchost, krásu a čistotu dřeva.

Pokud se budete správně starat o svou svíčku a knot, prodloužíte tím její životnost a zážitek z ní. Kvalitní svíčka by neměla po vyhoření zanechat po stranách nádoby žádný vosk. Pokud ano, tak jen minimum.

Naše svíčka je z nejkvalitnějších surovin, ale vaše péče o ni je 50 % úspěchu, nepodceňujte ji. Přejeme vám příjemné chvíle s naší levandulovou svíčkou, která vám navodí pocit klidu, pohody a spokojenosti. Námi vyrobený levandulový esenciální olej navozuje příjemnou atmosféru, zklidnění. Levandule působí blahodárně proti stresu, bolestem hlavy, proti vysokému krevnímu tlaku.

Přejeme vám krásné dny z Levandulovny.

Po prvním získání značky na rok, jsme zažádali s již schválenými, úžasnými produkty podruhé o toto označení. Věděli jsme, že naše květová voda je certifikovaná a je úžasná jako pleťové tonikum. Ona totiž ta levandule je skvělá bylina, léčí akné, je antiseptická, krásně hydratuje pleť. Je také vhodná na dobré usínání a nerušené snění, stačí stříknout před spaním na polštář, ona ta levandule totiž i snižuje tlak, uklidňuje mysl i tělo. Také umí zmírnit následky po bodnutí hmyzem a když si ji nastříkáte do roušky, máte kus přírody přímo u nosu:-). Voní po hlíně, zemi, senu, slunci a její léčivé a zklidňující účinky si zamiluje každý.

O našem levandulovém esenciálním oleji se také musím zmínit. Moje kamarádka trpí na migrény, a to takovým způsobem, že nemůže 2 dny fungovat, neumím si to představit, ale dala jsem ji k narozeninám náš levandulový esenciální olej, dala si kapku do dlaně, rozetřela v dlaních a ruce přiložila na spánky a světe div se, když je migréna v začátcích, což ona pozná, tak se nerozjede to takových výšin, aby 2 dny kamarádka nemohla fungovat. Takže ta levandule zmírňuje i migrény, bolesti hlavy. A co je pro mě, jako pro matku osmileté úžasné dívenky je, že funguje i proti klíšťatům. Má dcerka chodí do lesní školy, jsou stále v lesích a každé ráno máme rituál, kapičku na kotníky, na zápěstí a za uši a celou sezonu je bez klíštěte. Náš esenciální olej, je zlato z naší levandule, které nám tato bylina nabízí, je to ten největší poklad co má a my máme tu možnost si ho destilovat v ručně tepané, měděné destilační koloně, tak jak ji destilují po generace i ve Francii a jiných zemích.

Další náš produkt s označením Jizerských hor je sůl z mrtvého moře s levandulovým květem, je vhodná na atopický ekzém i na těžké nohy. Koupel v ní je blahodárná po těžkém, pracovním dni. Jen pozor na kvítka, ať vám při vypouštění vany neuvíznou v odpadu, použijte sítko.

A poslední stěžejní produkt je úžasně, lahodný levandulový sirup, který jsme 4 měsíce ladili, tak aby dosáhl chuti, kterou u našeho sirupu znáte. Je lahodný jako osvěžující limonáda, také jako horký nápoj v zimních měsících je neodolatelný, má karamelovo medovou chuť s koncem levandulovým. Je výborný i v míchaných nápojích nebo s Proseccem.

Tyto všechny produkty se také nyní pyšní označením Regionální produkt Jizerských hor a když jsme opět toto označení získali.

Děkujeme vám, našim milým zákazníkům, že nás podporujete, nakupujete naše výrobky jak na e-shopu, tak na trzích, prodeji ze dvora u nás na farmě. Naše Pomalé občerstvení a bohatý kulturní program v sezoně je také naší součástí. Jsme moc rádi, že od jara jste nás hojně navštěvovali přímo u nás, mohli jsme vám ukázat co všechno za tím vším stojí a hlavně naše pole s 5000 keříky levandulí a přenádherným výhledem na Jizerské hory.  

Krásné dny z Levandulovny vám přeje Adéla 

Historie levandule je stará jako lidstvo samo, první písemné zmínky o ní jsou pak přes dva a půl tisíce let staré.

„Není na světě jiná bylina, v níž by se snoubilo tolik vzácných vlastností – krásný vzhled, nezaměnitelná vůně, typická barva, nevšední chuť, široké léčivé a relaxační účinky, skromnost, nenáročnost a schopnost přežít i v nejtěžších podmínkách. Dalo by se najít spoustu dalších důvodů, proč si tato bylina získala přízeň napříč kulturami i věky, kdy byla ceněna nad zlato. Nesměla chybět na dvorech faraónů, v komnatách králů a královen, ani v císařských zahradách. Stejně ji milovaly obyčejné pradleny a lazebnice, venkované i městské hospodyně, kterým pomáhala v každodenním životě, léčila je a chránila proti nebezpečným nemocem.“
Mirka Koníčková (2017)

Již staří Egypťané, Féničané a Arabové dobře znali její léčebné účinky a uměli z ní složitými procesy extrahovat vonné silice – používali ji k výrobě parfémů i mumifikaci těl zemřelých. Nádobka s levandulí byla součástí posmrtné výbavy samotného Tutanchamona. Aby ne, v jeho době patřila vůně levandule mezi nejdražší parfémy.

Zřejmě už biblické časy voněly po levanduli. Říká se, že právě tuto bylinu si Eva s Adamem s sebou (mimo jiné) odnesli z ráje (a jestli si ji Eva zasadila na jejich novém místě, určitě k ní chodila odpočívat a relaxovat a její vůně jí připomínala bezstarostné časy mládí a nevědění).

Omamnou vůni této magické byliny si zamilovali i ve starověkém Řecku a odtud se její sláva šířila dále do Evropy. Pravděpodobně již kolem r. 600 př. n. l. zdomácněla v mojí milované Francii, kde je dodnes ve velkém pěstována. Vůní levandule se opájeli i obyvatelé starověkého Říma, kteří si přidávali levandulový olej do koupele a požívali jej k provonění vzduchu. Právě Římané dali pravděpodobně levanduli její název. Slovo „lavare“ totiž v latině znamená „mýt se“.

O rozšíření levandule do střední Evropy se v raném středověku zasloužili zejména mniši benediktýnského řádu, kteří v 10. století přišli do Čech a v 11. století na Moravu. Později další mnišské řády s oblibou pěstovaly levanduli v klášterních zahradách spolu s mnoha dalšími léčivými bylinkami.

Léčivé a antibakteriální vlastnosti levandule pomáhaly lidem i proti šíření životu nebezpečných nákaz. Například v 16. století ve Francii ochránila levandulová silice před řádící cholerou rukavičníky, kteří vyráběli levandulové parfémy. V letech 1665-1666 zasáhla Londýn smrtící epidemie moru, zemřelo na ni téměř sto tisíc lidí, tedy asi čtvrtina obyvatel města. Tehdy bylo lidem doporučováno, aby nosili svazeček levandule připevněný k zápěstí. Tato metoda skutečně mohla pomáhat, protože levandule mimo jiné odpuzuje hmyz, tedy i krysí blechy, které mor přenášely.

Vonné fialové květy našly své místo i na královských dvorech ve Francii a Anglii. Levandule byla „à la mode“, každé městské tržiště vonělo po fialové krásce, kterou chtěly mít všechny urozené dámy doma. Květinářky a květináři pilně zásobovali své zákaznice snopy levandulí. Dámy si z ní nechávaly vyrábět voničky (nosily je pak ve svých plných i prázdných dekoltech, jednak aby omamně voněly pánům, jednak aby odehnaly otravný hmyz, jak důmyslné!). Levanduli byste prostě našli všude – v šatních skříních, v postelích, poházené po zemi na rákosu, kterým se nastýlaly podlahy, v sáčcích zavěšovaných po domě k osvěžení vzduchu, v polštářích na sezení, v prášku na čištění zubů…

A na co všechno je ještě levandule dobrá a co všechno léčí, a na co přišel chemik René Gattefossé, když došlo k výbuchu v jeho laboratoři, o tom se dočtete v dalším blogu.

Vaše Adéla z Levandulovny

Informace čerpány :       Ponešová, A., Tréglová L. (2017). Levandule. Praha: Grada.,

Po červnu přichází na levandulových polích nejhezčí období – začátek léta a začátek květu levandule.

Ukáže se, jak dobře jsme připravili pole, ošetřili sazeničky, jestli jsme vybrali správné odrůdy. Rostliny ukážou svoji krásu a jednotlivé druhy zase ukážou svoji rozmanitost. Nikdy dřív bych nevěřila, kolik je na světě odstínů fialové. Chodívám každý den na zadní pozemek, tam kde za kopcem začíná Peklo, lehnu si na záda do trávy mezi pruhy políček a třeba jen tak pozoruju modrou oblohu a tekoucí mraky. Anebo brečím. Jsou dny, kdy bych se nejradši vpila mezi trsy trávy a nechala se prorůst levandulí.

Na tohle jsem se přeci těšila, až budu žít na vesnici, mimo zdi paneláku, obklopena jizerskými loukami a lesy, budu mít věčně zaprášené nohy a suchou trávu ve vlasech. Vdechneme život nějakému starému domu s duší, budeme uléhat upracovaní, ale šťastní. Sny se mi plní, mám, co jsem si toužebně přála (pozor na to, co si přejeme, to je stará známá věc, Adélo) a stejně si tak málo užívám štěstí.

Bolí mě záda, nohy i hlava. Skoro pořád. Dům je rozkopaný ze všech stran, není kam šlápnout a kde zaparkovat. Vyhází o nás články v novinách, takže přibývá lidí, kteří se přijedou neohlášeně podívat na naši (úplně rozkopanou!) farmu i dílnu. Do toho prodejní trhy, kde nám můžou nakupující ruce utrhat (tak proto ten název). Vyrábíme, prodáváme, vážeme, plníme, vymýšlíme, překopáváme, přelepujeme, přesazujeme. Je toho přehršel.

Ráno se budím za svítání, čeká nás další den na poli i ve výrobně. Další mejly a další telefonáty. Ale vím, že tohle je ono. Hrozně to bolí, je to dřina, asi mnohem větší, než jsem si vůbec kdy myslela, ale plníme si sny. Před sebou vidím tu dlouhou cestu, kterou ještě musíme ujít. Ale seník má novou podlahu, plníme ho nábytkem na sušení, abychom ho brzy mohli zaplnit sklizenou levandulí a přesytit fialovou vůní. Stavíme skleník, ten příští rok zaplníme sazeničkami, nejen levandule. Políčka kvetou, až oči přecházejí, další řádky čekají, až je zaplníme.

Takže díky, za tuhle dřinu. A díky za to, že jste u toho s námi, že u nás nakupujete, že se o nás zajímáte, že spolu s námi ochutnáváte, objevujete a zase se k nám vracíte. Bez Vás by nám to nedávalo smysl.        

Vaše Adéla z Levandulovny