Ženská země – dělská revoluce

Ženská země – dělská revoluce

Na letošek připadá jedno velké výročí, a to mě ponouklo napsat tenhle článek.

Je to totiž na rok přesně přibližně jedenáct tisíc let, co člověk opustil kořistnický způsob života lovců a sběračů a konečně se „usadil“. Změna životního stylu přišla se zásadním životním objevem. Celá ta velká proměna začala přitom zcela nenápadně – člověk zasel semena trav a zjistil, že za několik měsíců může sklízet úrodu. Podle proslulého anglického archeologa a etnologa Gordona Childeho to byly právě ženy, kdo dostal tenhle geniální a převratný nápad. Aby ne, zatímco vrcholnou povinností mužů byl lov, jednou z mnoha povinností žen (a dětí) bylo sbírat plodiny, lodyhy, kořínky a semena rostlin. Childe ženám přiznává i další prvenství v mnoha jiných základních civilizačních objevech. Ženy mají podle něj „na svědomí“ mimo jiné hrnčířství, předení, tkalcovský stav, pěstování bavlny a lnu.

Představuju si, jak kdysi dávno v neolitu, když se konečně oteplilo a po Zemi běhalo jen několik miliónu lidí, objevila na vyprahlém skalisku dlouhovlasá žena vonnou bylinu. Byla sama, potřebovala si odpočinout od křiku děcek a naléhání ostatních žen. Omámila ji vůně byliny a na chvíli se úplně zapomněla… To bylo křiku, to bylo radosti, když se vrátila k ostatním a ukázala jim, co krom obilí můžou pěstovat okolo svých obydlí. Nebo tak nějak podobně to bylo.

 

Myslívám na ženy země-dělky poslední dny často, prakticky skoro vždycky, když se snažím rozchodit rotavátor. Ten totiž  určitě vymysleli muži, jako nositelé pozdějšího technologického pokroku. Ostatně právě technologický pokrok byl také jednou z příčin úpadku matriarchátu. Lidé měli pole, ale bylo potřeba je obdělávat. A právě muži vzali do svých silných rukou pluh a začali obdělávat půdu, aby jim zem dala vyšší výnosy zrn zázračných trav. Takže zpátky k rotavátoru. Potřebujeme rozorat louku na pásy pro levandule, necháváme mezi nimi travnaté pásy na zachycení vody (a taky aby to hezky vypadalo). Ale rotavátor stávkuje. Stále ho nasazujeme a zkoušíme, háže s námi v traktoru jak v sedle koně. A přidám ještě jednu veselou historku. To jsem si jednou jedinkrát takhle vzala do traktoru mobil (asi bych ho neslyšela, ale čekala jsem hovor a potřebovala pracovat), položila ho do kastlíku a zase nakopla toho divokého koně. Traktor se vzepjal, mobil vyskočil a traktor mi ho přejel. Technika byla jiné technice zkázou. Ten mobil taky asi vymysleli muži, že jo. Skoro si nevzpomeneme, jaký byl život bez nich (rozuměj mobilů), a taky jak plynul mnohem pomaleji. A informace se dloooouho nesly světem.

 

Ale zase zpátky k rotavátoru. Někdy mi ten stroj ulehčující lidstvu práci i život nahání strach. Naše farma je na kamenitém podloží, to je dobře pro levandule, ale naše ruce jsou plné mozolů z toho, jak ručně taháme kameny. A od traktoru, když ho chceme zkrotit, jsou zase špinavé od šmíru. Ale nakonec , když se tyhle čtyři ženské ruce spojí, nastaví i to, co se zdálo neopravitelné. Úplně přesně nevím, jak to děláme, ale věřím nám, že to nakonec nějak dokážeme. Vždycky.

 

Vaše Adéla z Levandulovny

Odeslat článek známému   Vytisknout