Něco málo z historie Levandule

„Není na světě jiná bylina, v níž by se snoubilo tolik vzácných vlastností – krásný vzhled, nezaměnitelná vůně, typická barva, nevšední chuť, široké léčivé a relaxační účinky, skromnost, nenáročnost a schopnost přežít i v nejtěžších podmínkách. Dalo by se najít spoustu dalších důvodů, proč si tato bylina získala přízeň napříč kulturami i věky, kdy byla ceněna nad zlato. Nesměla chybět na dvorech faraónů, v komnatách králů a královen, ani v císařských zahradách. Stejně ji milovaly obyčejné pradleny a lazebnice, venkované i městské hospodyně, kterým pomáhala v každodenním životě, léčila je a chránila proti nebezpečným nemocem.“
Mirka Koníčková (2017)

Již staří Egypťané, Féničané a Arabové dobře znali její léčebné účinky a uměli z ní složitými procesy extrahovat vonné silice – používali ji k výrobě parfémů i mumifikaci těl zemřelých. Nádobka s levandulí byla součástí posmrtné výbavy samotného Tutanchamona. Aby ne, v jeho době patřila vůně levandule mezi nejdražší parfémy.

Zřejmě už biblické časy voněly po levanduli. Říká se, že právě tuto bylinu si Eva s Adamem s sebou (mimo jiné) odnesli z ráje (a jestli si ji Eva zasadila na jejich novém místě, určitě k ní chodila odpočívat a relaxovat a její vůně jí připomínala bezstarostné časy mládí a nevědění).

Omamnou vůni této magické byliny si zamilovali i ve starověkém Řecku a odtud se její sláva šířila dále do Evropy. Pravděpodobně již kolem r. 600 př. n. l. zdomácněla v mojí milované Francii, kde je dodnes ve velkém pěstována. Vůní levandule se opájeli i obyvatelé starověkého Říma, kteří si přidávali levandulový olej do koupele a požívali jej k provonění vzduchu. Právě Římané dali pravděpodobně levanduli její název. Slovo „lavare“ totiž v latině znamená „mýt se“.

O rozšíření levandule do střední Evropy se v raném středověku zasloužili zejména mniši benediktýnského řádu, kteří v 10. století přišli do Čech a v 11. století na Moravu. Později další mnišské řády s oblibou pěstovaly levanduli v klášterních zahradách spolu s mnoha dalšími léčivými bylinkami.

Léčivé a antibakteriální vlastnosti levandule pomáhaly lidem i proti šíření životu nebezpečných nákaz. Například v 16. století ve Francii ochránila levandulová silice před řádící cholerou rukavičníky, kteří vyráběli levandulové parfémy. V letech 1665-1666 zasáhla Londýn smrtící epidemie moru, zemřelo na ni téměř sto tisíc lidí, tedy asi čtvrtina obyvatel města. Tehdy bylo lidem doporučováno, aby nosili svazeček levandule připevněný k zápěstí. Tato metoda skutečně mohla pomáhat, protože levandule mimo jiné odpuzuje hmyz, tedy i krysí blechy, které mor přenášely.

Vonné fialové květy našly své místo i na královských dvorech ve Francii a Anglii. Levandule byla „à la mode“, každé městské tržiště vonělo po fialové krásce, kterou chtěly mít všechny urozené dámy doma. Květinářky a květináři pilně zásobovali své zákaznice snopy levandulí. Dámy si z ní nechávaly vyrábět voničky (nosily je pak ve svých plných i prázdných dekoltech, jednak aby omamně voněly pánům, jednak aby odehnaly otravný hmyz, jak důmyslné!). Levanduli byste prostě našli všude – v šatních skříních, v postelích, poházené po zemi na rákosu, kterým se nastýlaly podlahy, v sáčcích zavěšovaných po domě k osvěžení vzduchu, v polštářích na sezení, v prášku na čištění zubů…

A na co všechno je ještě levandule dobrá a co všechno léčí, a na co přišel chemik René Gattefossé, když došlo k výbuchu v jeho laboratoři, o tom se dočtete v dalším blogu.

Vaše Adéla z Levandulovny

Informace čerpány :       Ponešová, A., Tréglová L. (2017). Levandule. Praha: Grada.,

Koníčková, M. (2017). Levandule. Praha: Metafora